Projekt Vltava
Hurrrááá, jedeme k vodě!!! Autobusem do Sedlčan a odtud na Cholín, kde na nás už čeká naše výtvarkářka Věrka a vydáváme se společně na cestu plnou úkolů. Hledáme symboly obálek. Tváří se to jednoduše, ale ne vždy to jednoduché je, některé obálky dokonce přehlídneme a tudíž vůbec nenajdeme. Pozorujeme při tom hmyzáky, skládáme kamínky podle velikosti, vymýšlíme názvy zvířát podle počátečních písmen našich jmen, snažíme se jako první sebrat ve spleti nohou, uší, nosů, kolen, pupíků a ramen botu a stojíme na jedné noze…někteří dokonce, kdybychom jim postávání na jejich jedné noze nepřerušili, tam stojí doteď. Takoví přeborníci to jsou!
Když se do sytosti vyřádíme a začínáme mít již lehce hlad, vynoří se před námi krásná zátoka s pozvolným, písčitým vstupem do vody. Dáme si sváču a ti voděchtivější z nás už neváhají a noří se do vltavských vod. Těm zbylým postačí čvachtání se jen po kotníky a někteří by potřebovali vodu ještě krapítek přihřát, aby si smočili alespoň palec. A najednou, aniž bychom se nadáli, se na břehu začíná rozjíždět výtvarná dílna….rozmýváme tuše a snažíme se co nejvěrohodněji zachytit říční plynutí a hned o kousek vedle namáčíme speciální brouky do barvy a pozorujeme, jaké cestičky a otisky za sebou zanechávají…krása, co víc si přát…!!! Pak už zbývá jen najít ztracené ponožky a tričko, které vlastně vůbec nejsou ztracené, a vydáváme se zpět… Ale…kde je Věrka?...no, doufejme, že se nám někde neztratila. Uff, neztratila. Šla napřed a s otevřenou náručí nás již očekává ve svém hausbótu…rádi se necháme pozvat… Nádhera! Kocháme se pohledem na řeku, skály, blízký cholínský most, rozvalujeme se na "hausbótové terásce", necháváme se hýčkat útulností tohoto domečku na vodě a pohostinností naší hostitelky a jejím poutavým vyprávěním o životě na hausbotu, cholínském tornádu a spoustě jiných věcí, které hltáme se zatajeným dechem…
Už je ale na čase se rozloučit… Děláme kruh a říkáme si, zda-li jsme našli na naší dnešní cestě nějaký poklad a případně jaký…každý našel jiný…a tak to má být…pro někoho to byla cesta samotná, pro jiného plnění úkolů, koupání, popcorn,…zkrátka každý to máme drobet jinak, důležité je, že jsme si na tom každý našli to své a snad nás to naplnilo spokojeností… Mě teda určitě!
A je třeba ještě něco dodat? Ale ano! Tím vším to ještě úplně neskončilo, nemyslete si, pak následoval ještě výborný oběd – řízek s bramborovou kaší a navrch neméně výborná zmrzlina! A když už nás některé dohání únava a nálada k lumpárnám, zkoušíme, jestli se dokážeme dorozumět beze slov a ještě…jestli si dokážeme olíznout svůj vlastní loket…jak jste na tom Vy, dokážete to? Pak už jen společná fotka, autobus a tradá domů… Moc krásný výlet to byl, příště pojedeme určitě zase!!!